Otto Horský, una vida al servicio de la ciencia y el progreso

La embajada de Perú distinguió al ingeniero y geólogo checo Otto Horský quien, además de realizar importantes obras hidroeléctricas y autopistas, se encargó de enriquecer los vínculos entre ambos países.

Otto Horský, foto: Juan Pablo Bertazza El jueves pasado el científico checo Otto Horský recibió la Orden "José Gregorio Paz Soldán", en reconocimiento a su valioso aporte a la promoción cultural, científica y económica del Perú en la Republica Checa. La condecoración fue entregada por la embajadora Liliana de Olarte de Torres Muga, durante un acto en la Residencia de la Embajada del Perú que tuvo entre los invitados a sus pares latinoamericanos, amigos y familiares de Otto Horský.

Otto Horský, foto: Juan Pablo Bertazza Esta máxima distinción concedida por el Ministerio de Relaciones Exteriores de Perú, que lleva el nombre de un destacado diplomático peruano, fue otorgada al reconocido ingeniero y geólogo checo que trabajó en obras hidráulicas, autopistas, represas y embalses. Horský, que vive en Brno y a los 81 años aún trabaja y emprende viajes con frecuencia, realizó las investigaciones previas a la construcción de la primera autopista del país, que conecta Praga con Brno, trabajó como ingeniero principal de la represa de Dalešice, la más alta en Chequia; participó en la ampliación energética de la central hidroeléctrica de Machu Picchu, se encargó de los estudios geotécnicos que permitieron la realización de la central hidroeléctrica del Mantaro y, en 2004, condujo la expedición Titicaca que redundó en una minuciosa descripción histórico-geográfica del altiplano peruano. La embajadora de Perú en Chequia lo resume de la siguiente manera:

“Desde hace cincuenta años ha visitado mi país muchas veces, ha hecho mucho trabajo de campo como geólogo y ha dejado varios libros muy útiles sobre el lago Titicaca y toda la región de Puno, indudablemente ha contribuido a la política exterior y a las relaciones bilaterales del Perú y de República Checa incrementando su conocimiento cultural, científico y económico”.

Además de indicar que, en 2022, las relaciones entre ambos países cumplirán el centenario en un excelente momento de intercambios e incremento mutuo de turismo, la embajadora Liliana de Olarte de Torres Muga destacó que Otto Horský no solo ha estudiado temas vinculados con medio ambiente y proyectos hidroeléctricos en Machu Picchu y Mantaro sino que además ha sido partícipe de esas obras que son hoy una realidad en Perú.

Otto Horský, foto: Juan Pablo Bertazza Y este hombre nacido en la ciudad de Prostějov que, entonces, ya es parte de la realidad peruana revela que, desde muy chico, se empezó a interesar por Perú, y ya a los quince o dieciséis años tuvo mucho interés en conocer cómo vivían los indios, especialmente los incas que tenían una cultura tan rica.

El interés fue creciendo cada vez más a tal punto que, al finalizar su formación básica, Horský empezó a estudiar español lo cual le posibilitó mantener correspondencia con universidades peruanas hasta que, finalmente, en 1976 le ofrecieron algo que se parecía a un sueño: ir a trabajar a Perú, sumándose a un grupo de cinco expertos que ya habían sido elegidos con el propósito de crear una oficina técnica en Lima. Pero esa tentadora oferta, tal como nos cuenta el propio Horský, iba a ser aún mejor.

“Yo pensaba que esa oferta era broma pero tres días después me llamaron de Praga para decirme que no solo podía sumarme a ese grupo de cinco expertos sino que también iba a trabajar como director o jefe de la oficina técnica, ¡qué sorpresa!”

Esa fue una de las grandes decisiones que marcarían la vida y la vocación de Horský quien, por entonces, ya había dirigido grandes obras en Checoslovaquia. Claro que no fue fácil: medio año le llevó perfeccionar el idioma, rendir exámenes y adquirir conocimientos técnicos de distintos países de Latinoamérica. Pero el reconocimiento tampoco tardó en llegar: antes de que se cumplieran los seis meses en Perú, lo felicitaron por su excelente trabajo y le pidieron que sumara a su labor un cargo diplomático como agregado comercial. Entonces, gracias a su capacidad para liderar grupos de trabajo, el geólogo e ingeniero pronto se convirtió también en diplomático, algo poco frecuente en los tiempos que corren.

Machu Picchu, foto: public domain GNU free Parte de esa experiencia la cuenta Horský en su libro Recuerdos de Perú. Y, a la hora de definir su trabajo en las obras hidroeléctricas más importantes de ese territorio, Horský explica que, en el caso de Machu Picchu, la idea era construir otra caverna para instalar ahí varios generadores que pudieran potenciar la energía. Entonces él presentó un proyecto a partir del cual se terminaron realizando las excavaciones pertinentes para finalmente construir la caverna. Es decir, su trabajo entonces es aportar el material para que esas obras y reformas puedan llevarse a cabo. Pero además de los premios y distinciones, Horský valora mucho los títulos honoríficos que fue cosechando a lo largo de su vida: el de peruanista, acuñado por el embajador Alberto Salas Barahona en el prefacio de su libro Incawasi, la sede de los dioses y otro con el que lo bautizaron en Cuba, donde también trabajó durante ocho años: doctor del macizo rocoso.

“Como el doctor puede ver dentro de un cuerpo humano, por eso aunque se perdiesen esas obras por derrumbes, catástrofes por terremotos, lo que eché yo adentro, mis sentimientos, mi relación con la tierra, eso queda, esas huellas siempre quedan ahí”.

Y si bien para realizar un trabajo tan meticuloso se requiere de mucho rigor y exactitud científica, Horský también se hace tiempo para reflexionar sobre la vida, la muerte y aquellas cuestiones que no tienen una respuesta única. De hecho recuerda que hubo algo en el comportamiento de los indios que lo motivó a reflexionar sobre su propia forma de ser.

“He visto en un cementerio una vez que murió un gran hombre que, durante una semana, todo el mundo se sentaba afuera tomando cerveza, divirtiéndose, como si dijeran “qué bien ya está en el cielo”, sí, sí eso me llamó mucho la atención y así debe ser”.

Lo que destaca aún hoy Horský de esa anécdota que tanto lo conmovió es la relación de los indios con la finitud. Porque, en su opinión, lo que determina una vida no debería ser tanto la muerte sino una pregunta: si cumplimos o no con la tarea que vinimos a realizar. Y, a juzgar por su gran trayectoria, no caben dudas de que Horský cumplió con creces la suya.

Překlad do češtiny:

Otto Horský, život ve službě vědě a pokroku
Juan Pablo Bertazza
23-09-2019

Peruánské velvyslanectví vyznamenalo českého inženýrského geologa Ottu Horského, který kromě podílu na realizaci důležitých vodohospodářských a dálničních staveb obohatil vzájemné přátelské vztahy obou zemí.
Minulý čtvrtek obdržel český vědec Otto Horský Řád „José Gregorio Paz Soldán“, který ocenil jeho velký přínos pro kulturní, vědeckou a ekonomickou propa-gaci Peru v České republice. Uvedený řád mu předala velvyslankyně Peru Liliana de Olarte de Torres Muga během recepce pořádané na jeho počest v rezi-denci peruánského velvyslanectví. Této akce se zůčastnili velvyslanci a přátelé některých latinsko-amerických zemí a přátelé a příbuzní Otto Horského.
Foto Juan Pablo Bertazza.
Otto Horský při rozhovoru s argentinským spisovatelem a básníkem Juanem Pablo Bertazza.
Toto nejvyšší státní vyznamenání udělené Ministerstvem zahraničních věcí Peru, pojmenované po významném peruánském diplomatovi, bylo uděleno renomovanému českému inženýrskému geologovi, který pracoval na vodních stavbách, dálnicích, přehradách a vodních nádržích. . Horský, který žije v Brně, v 81 letech stále pracuje a často podniká pracovní cesty do zahraničí. Realizoval inženýrskogeologické práce pro výstavbu první dálnice, která spojuje Prahu s Brnem, pracoval jako hlavní inženýr při výstavbě přehrady a přečerpávací vodní elektrárny Dalešice, s nejvyšší přehradní hrází v České republice. Podílel se na rozšíření energetického potenciálu vodní elektrárny Machu Picchu, měl na starosti geotechnické studie umožňující realizaci vodní elektrárny Mantaro a v roce 2004 se zůčastnil expedice Titicaca, která vyústila v důkladný historicko-geografický popis peruánského altiplana. Velvyslankyně Peru v České republice to shrnuje takto:
"Za uplynulých padesát let kontaktů a spolupráce mnohokrát navštívil moji zemi, realizovall mnoho studií a terénních průzkumných prací jako inženýrský geolog a zanechal za sebou několik velmi užitečných knih o jezeře Titicaca a o celém regionu Puno. Nepochybně přispěl k úspěšné zahraniční politice a k prohloubení dvoustranným vztahů mezi Peru a Českou republikou. Přispěl ke zvýšení znalostí o Peru v oblasti kulturní, vědecké a ekonomické. “
Velvyslankyně Liliana de Olarte de Torres Muga zdůraznila, že v roce 2022 budou vztahy mezi těmito dvěma zeměmi slavit sté výročí vzájemných kontaktů a spolupráce, a že je to výborný moment k dalšímu prohlobení a růstu v oblasti vzájemných odborných a vědeckých styků, k prohloení rozvoje vědecko-technické spolupráce a rozšíření cestovního ruchu mezi oběma zeměmi. Zdůraznila, že Otto Horský v Peru nejen studoval otázky týkající se životního prostředí a vodohospodřských a energetckých projektů, ale také se podíleli na významných dílech, která jsou dnes v Peru realitou..
Slavnostní předání Řádu velvyslankyní Peru J.E. Lilianou de Olarte de Torres Muga za asistence vedoucího peruánského konzulátu Carlose Enrique Wiegeringa Valcarcela.
A tento muž narozený ve městě Prostějov, který je již součástí peruánské reality, zdůraznil, že již od velmi útlého věku se začal zajímat o Peru. Ve věku patnácti nebo šestnácti let ho začalo zajímat, jak Indiáni dnes v Peru žijí, jak žili Inkové, kteří měli tak bohatou kulturní historii.Jeho zájem o Peru stále více rostl, až do té míry, že na konci vysokoškolského vzdělání začal studovat španělštinu, která mu umožňovala korespondovat si s peruánskými univerzitami, až mu nakonec v roce 1974 nabídli něco, co vypadalo jako sen: Odjet pracovat do Peru a připojit se ke skupině pěti odborníků, kteří již byli vybráni za účelem vytvoření Technické kanceláře v Limě. Ale tato lákavá nabídka, jak nám říká Horský, byla, jak se brzy ukázalo, daleko významnější.
"Myslel jsem, že tato nabídka je vtip, ale o tři dny později mě zavolali z Prahy, aby mi řekli, že nejen že se mohu připojit k této skupině pěti odborníků, ale že budu pověřen jejím vedením jako ředitel. Jak pro mě velké překvapení !“
Pro Horského to znamenalo učinit jedno z nejvěších a zásadních rozhodnutí v životě, změnit na čas vlast a povolání. Do té doby řídil jako odborník velká díla v Československu.
Samozřejmě to nebylo snadné. Půl roku mu trvalo, než si zdokonalli španělský jazyk, složil z něj zkoušky a musel získat technické a odborné znalosti z různých latinskoamerických zemí. V přípravě na tuto misi byl natolik ´uspěšný, že kromě práce vedoucího Techniké kanceláře byl záhy pověřen i diplomatickou funkcí v postavení komerčního atašé, což v uvedené době bylo něco nevídaného, aby se geolog stal diplomatem.
Machu Picchu, foto: public domain GNU free
Část zkušenosti z této práce v Peru vypráví Horský ve své knize Peruánské postřehy. . A při povídání o své práci na nejdůležitějších vodních dílech té doby na území Peru Horský vysvětluje, že v případě Machu Picchu bylo myšlenkou vybudovat další podzemní kavernu, aby zde mohlo být instalováno několik dalších generátorů, s cílem zvýšení výkonu hydroelektrárny. Poté uvedl, že úkolem geotechnické expedice na Machu Picchu, vedené světovým odborníkem Ing. Karlem Drozdem, bylo poskytnout geotechnická data potřebná pro zpracování projektu a vybudování bezpečného díla.Kromě ocenení peruánským státním vyznamenáním si Horský vysoce váží získaných přezvísek. V předmluvě k jeho knize Incawasi – sídlo bohů od předchzího velvyslance Peru Alberta Salase Barahony je poprvé označen jako Peruanista. Na Kubě ho vzhledem k jeho vysokým geologickým znalostem nazývali Doktor skalního masivu.
"Jak se doktor orientuje v lidském těle, tak se ihned orientuji ve skalím masivu a to i v případch, kdy území bylo postiženo nějakými katastrofami, jako jsou zemětřesení nebo sesuvy. Mám zvláštní schopnost proniknout do nitra země a i bez terenních průzkumných prací a kvalifikovaně odhadnout, co se pode mnou nachází a vyvodit z toho odborné závěry.To bezesporu svědčí o mém citovém vztahu k zemi, jejíž se cítím součástí, v níž posléze zůstávají na věky moje trvalé stopy.“
A ačkoliv provádění takové pečlivé práce vyžaduje hodně kázně a vědecké přesnosti, Horský si nacházel čas k přemýšlení o životě a smrti a o otázkách, které nemají jedinou odpověď. Všiml si, že v chování Indiánů bylo něco, co ho motivovalo, aby uvažoval o svém vlastním způsobu bytí.
"Viděl jsem jednou na hřbitově, jak po pohřbu nějakého významného Indiána se sešla kolem jeho hrobky celá rodina a mnoho známých. Celý týden seděli kolem hrobky v družné zébavě a popíjeli pivo, aby dali najevo, jak dobře je mu již v nebi. Ano, ano, to ve mně vzbudilo hodně pozornosti, tak by tomu mělo být.“
Co ještě i dnes Horský zdůrazňuje z té anekdoty, která jím tolik pohnula, je vztah Indiánů ke konečností. Protože podle jeho názoru by to, co určuje život, neměla být otázka smrti, ale ta, zda plníme úkol, se kterým jsme na tuto zemi přišli. A podle jeho velké trajektorie není pochyb o tom, že Horský daleko svůj úkol překročil.
Autor článku: Juan Pablo Bertazza.
Překlad do češtiny: Otto Horský
Zdroj: Radiodifusión Checa 7, Radio Prague International
URL: https://www.radio.cz/es/rubrica/notas/otto-horsky-una-vida-al-servicio-de-la-ciencia-y-el-progreso
© Copyright 1996–2019 Radio Prague International Todos los derechos reservados

Juan Carlos Bertazza, autor tohoto článku, je slavný argentinský spisovate, autor několika bestsellerů. Nyní žije v Praze, do které se zamiloval a pracuje jako redaktor zahraničního vysílání Radio Praha. Jeho kniha Pražský syndrom byla přeložena do češtiny:

Abstrakt knihy Pražský syndrom:
Argentinec Rodrigo přijíždí do Prahy s úmyslem živit se jako průvodce španělsky mluvících cizinců. O městě toho moc neví, učí se praxí v pofiderní agentuře, seznamuje se s podobnými expaty, výjimkou je Češka Katka, kterou zná z Buenos Aires. V protikladu k banalitě takového přežívání se v Česku odehrává nevysvětlitelná pandemie. Bez zřejmého důvodu se některým lidem, pouze Čechům, objevují na čelech čísla, která určují datum jejich smrti. Pro postižené lidi neexistuje způsob, jak se jí vyhnout. Když se číslo objeví na Katčině čele, začíná být Rodrigo vtahován do snově surreálných situací, jako by překračoval hranice do zásvětí. Pražský syndrom, jak je záhadný jev nazýván, jako neviditelná mlha pohlcuje těla stigmatizovaných a duše přežívajících… Juana Pabla Bertazzu Praha okouzlila, je pro něj Paříží východu, ale zároveň si všímá jejích podivných až temných zvláštností, které se v románu možná promítly do syndromové zkázy.
Sindrome de Praga – Pražský syndrom.