Já a Klub-Klub a Já, Yo y Club-Club y Yo, Me and Club-Club and Me.
Já a Klub – Klub a Já.
Vyznání k členství v Klubu H+Z
Otto Horský
Když Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjeli od pražského Autoklubu v roce 1947 na cestu kolem světa, bylo mi právě 9 roků a 11 dní. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ve svých devíti letech byl o tom informován a chápal význam této ojedinělé události. Byl jsem plně zaujat čtením románů Karla Maye, Eduarda Štorcha, cestovatelů Enrique Stanko Vráze, Alberta Vojtěcha Friče a dalších. Hvězda H + Z teprve vycházela, aby později svou velikostí zastínila vše předešlé. Ale netrvalo dlouho, a byl jsem plně zaujat kontinentem Latinské Ameriky a touhou přiblížit se životu indiánů. To se již psala padesátá léta a rozhlasové reportáže již slavných mladých cestovatelů z jejich cesty po Jižní a Střední Americe jsem poslouchal s opravdovým obdivem a zaujetím. Začal jsem spřádat plány o jejich následování.
Protože jako svoje povolání jsem si vybral geologii, nebyly moje představy o návštěvách dalekých zemí nereálné. To jsem ale ještě zdaleka netušil, že tak snadné to zase nebude. Vždyť po dostudování geologie to trvalo ještě celých čtrnáct let odborné a jazykové přípravy, než jsem byl vyslán v roce 1974 jako expert a diplomat v jedné osobě řídit nově zřízenou technickou kancelář v Limě v Peru. Samozřejmě jsem se před odjezdem seznámil s veškerou právě dostupnou literaturou o Peru a o Jižní Americe a cenným zdrojem poznání mi byly právě knihy a velmi objektivní reportáže inženýrů Hanzelky a Zikmunda. Oba mladí cestovatelé mě natolik okouzlili, že po návratu z Peru jsem byl v roce 1976 iniciátorem obchodně propagační cesty po kontinentu Jižní a Střední Ameriky „Po stopách cestovatelů Hanzelky a Zikmunda“. Bohužel, byla doba tvrdé normalizace a museli jsme vzhledem k deshonestovaní obou slavných cestovatelů zvolit jiný krycí název. Jako společníky cesty jsem si vybral Milana Švihálka a Jiřího Vrožinu z Ostravské televize (s nimiž jsem v červnu téhož roku natočil skoro půlhodinový pořad pro televizi s názvem „Peruánské postřehy“) a novináře Jaromíra Musiala. Po asi půlroční přípravě, kdy jsme měli zajištěno od sponzorů skoro padesát tisíc dolarů a dvě osobní auta ze Škodovky a byla domluvena natáčení propagačních filmů v několika destinacích Jižní Ameriky, ředitelka Československé televize přes moje opakované osobní urgence cestu svým dvěma pracovníkům nepovolila. Zatímco v té době by byl náš čin ojedinělý, dnes, díky šťastným okolnostem, může kdokoliv kráčet ve stopách naší slavné cestovatelské dvojice a již se i našla řada následovatelů.
Uplynulo mnoho roků od mého pokusu cesty po stopách H+Z v roce 1976. V následujících letech jsem se věnoval hlavně své odborné činnosti při inženýrsko-geologickém průzkumu pro přehrady jak doma, tak v zahraničí, zejména na Kubě a ve Španělsku. Když jsem se v roce 2004 zúčastnil odborné expedice „Titicaca.2004.CZ“, vedené historikem Ivo Bartečkem, byl jsem odkázán skoro dva měsíce na tvrdé terénní podmínky a cestu několika tisíc kilometrů automobilem se vším, co s tím souvisí. Pouhé dva měsíce. A opravdu jsem se těšil, až naše poslání skončí a vrátíme se do normálního života. Tehdy jsem si uvědomil, že skoro desetileté cestování H + Z automobilem po mnoha kontinentech bylo nejen úžasným dobrodružstvím, ale i opravdovým hrdinstvím. A zde začíná počátek mé spolupráce s Klubem H+Z. Mé přednášky a vernisáže fotografické výstavy o odborné expedici „Titicaca 2004“ ve Zlínském muzeu dne 19. ledna 2007 se zúčastnil i Ing. Miroslav Zikmund. Když jsem ho šel přivítat, prostě mi sdělil:„Přišel jsem proto, že jsem vás chtěl poznat.“ Ihned jsem měl pocit, že se známe osobně již celá léta.
Peruánský velvyslanec Dr. Alberto Salas Barahona s Ing. Otto Horským, CSc, Zlín., 2009.
Na tomto místě je třeba se zmínit, že již od začátku roku 2006 jsem začal spolupracovat s peruánským velvysla-nectvím v Praze, zejména s velvyslancem, J. E. Albertem Salasem Barahonou. Zaujaly ho moje aktivity směrované již od roku 1974 k prohloubení vzájemných přátelských vztahů spolupráce mezi našimi zeměmi a zejména moje začínající spolupráce s Klubem H+Z. Společně s paní Ninou Ingriš, manželkou Eduarda Ingriše žijící v Brně, s níž jsem se v roce 2006 seznámil, jsme se domluvili, že s podporou Klubu H+Z požádáme o udělení státního vyznamenání Peru „Orden al Mérito por Servicios Distinguidos“ pro Eduarda Ingriše, In memoriam. Žádost na prezidenta Peru, J. E. Dr. Alanu Garcíu Pérezovi jsem 30. října 2007 ve španěl-ském jazyce připravil a byla včetně přiložené dokumentace a za podpisové podpory významných českých osobností, mimo jiné Ing. Miroslava Zikmunda a PhDr. Ivana Plánky, ředitele Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, odeslána prostřednictvím peruánského velvyslanectví do Peru. Protože státní vyznamenání, jak nám bylo následně sděleno, se v Peru udělují jen žijícím osobám, v září roku 2009 peruánská vláda schválila posmrtné udělení pamětní desky Eduardu Ingrišovi s následujícím textem:
Uznání a vděčnost za jeho rozsáhlou a důležitou práci jako peruanistovi v oboru hudby, antropologie, vědeckého výzkumu, filmu a fotografie, práce, ve které předvedl velkou lásku k Peru a ať se stále upevňují přátelská pouta a vzájemná uznání mezi Peru a Českou republikou.“.
Dne 12. února 2010, jeden den po dni, kdy by se Eduard Ingriš dožil 105 let, převzala paní Nina Ingriš z rukou peruánského velvyslance Alberta Salase Barahony ve Zlíně toto vysoké ocenění. Jak symbolické. V únoru se narodil Eduardův přítel Miroslav Zikmund, v únoru je také výročí smrti Jiřího Hanzelky a po únoru roku 1948 se Ingriš definitivně rozhodl zůstat v Peru. Logickým vyústěním této mé spolupráce s Klubem H + Z bylo moje přijetí do Klubu za řádného člena, schválené na výroční členské schůzí 15.2.2008 s klubovým číslem 36
Slavnostní předání pamětní desky věnované posmrtně Eduardu Ingrišovi:Zleva: Kateřina Pešatová, Otto Horský, ředitel Muzea JV Moravy Dr. Ivan Plánka, velvyslanec Peru Alberto Salas Barahona, primátorka města Zlína Irena Ondrová, Miroslav Zikmund, Nina Ingriš.
Zlín, 12. února 2010.
Peruánská velvyslankyně Marita Landaveri Porturas, Otto Horský, vpravo Karel Drozd. Přednáška Otto Horského v Instituto Cervantés, 23.5.2015.
Klub H+Z ve Zlíně od svého založení vykonal mnoho práce ve smyslu uvedené základní myšlenky, tj. zachování duchovního odkazu obou inženýrů. Je správně uvedeno „inženýrů“ a ne cestovatelů, protože jejich velký odkaz zasahuje mnoho oblastí a je těžko postižitelný jedním výrazem. Ovšem Klub H+Z není anonymní pojem, jsou to právě lidé, jeho členové, kteří se nejvíce zasloužili a stále zasluhují o naplňování tohoto odkazu. Proto jsem se rozhodl i já přispět svým malým dílem a v následujících deseti letech po přijetí za členu Klubu jsem nadále prohluboval zejména spolupráci mezi peruánským velvyslanectvím a Klubem H+Z. 
Když se v červnu roku 2016 na setkání s novou velvyslankyní Peru J. E. Lilianou DeOlarte de Torres Muga v její rezidenci v Praze (viz foto) ode mě dozvěděla o této mé spolupráci, zajímala se zejména o osobnosti inženýrů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky, o aktivity Klubu H + Z a chtěla se více dozvědět o nesmrtelném díle Eduarda Ingriše. Velice ji zaujala zejména jeho hudba, neboť sama má i hudební vzdělání a hraje velmi dobře na kytaru. Moje informace o jeho písni „Perú, mi amor“ , která byla věnována první dámě Peru, manželce prezidenta Odríi, ji zaujala natolik, že ihned prohlásila, že ji nechá ve španělštině zhudebnit. Sehnat noty a španělský text písně však vůbec nebylo jednoduché. Navštívil jsem v Brně paní Ninu Ingriš, ta mi však sdělila, že tyto noty ani text nemá, ale dobře si na tu píseň vzpomíná, i na český text, v němž zejména druhá sloka ji vždy dojímala k slzám. Doslovně pravila: „To jasně dokazuje, že Eduard stále myslel na svůj domov, na svou vlast, jak to v té druhé sloce jasně napsal, jaké city v těchto několika slovech vyjádřil a svůj stesk po domově a svou lásku k vlasti.“ Paní Nina mi nakonec doporučila, abych se obrátil na Klub H + Z, na archív Eduarda Ingriše ve Zlínském muzeu, což jsem učinil. Velmi vysoce jsem hodnotil, že ředitelka toho archívu, PhDr. Magdalena Preiningerová noty dohledala a ihned zaslala k disposici. A co nejvíce je hodno obdivu, že již 30 září 2016 v noblesní koncertní síni Jan Deyla Conservatory, Maltézské nám. 14, Malá Strana, Praha 1, pod záštitou ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a pod patronací velvyslankyně Peru I.E. paní Liliany DeOlarte de Torres-Muga, za účasti diplo-matického sboru a mnoha významných hostí, byla píseň představena uznávanou peruánskou mezzosopranistkou Fatimou Espinosa de Zavala z Limy, za doprovodu vynikajícího peruánského klavíristy Manuela Sáncheze.
Světová premiéra písně Eduarda Ingriše “Perú mi amor”. Zpívá Fatima Espinosa de Zavala. Praha, 30 září 2016.
Po velkém úspěchu světové premiéry písně Perú mi amor, se paní velvyslankyně rozhodla, že nechá zhudebnit některá jeho další díla. Za tím účelem společně se mnou navštívila archiv Eduarda Ingriše ve Zlínském muzeu a díky velké laskavosti PhDr. Magdaleny Preiningerové jí byly všechny materiály, které si jako vhodné ke zhudebnění vybrala, odeslány. Nutno dodat, že mnoho hudebních materiálů Eduarda Ingriše bylo předáno již předchozím peruánským velvyslancům, nejdříve Albertu Salasi Barahonovi (2007), po nástupu velvyslankyně Marity Landaveri Porturas o ně projevil eminentní zájem, dle jejího sdělení, světově proslulý peruánský quenista (hráč na andskou flétnu) Vlado Urlich, žijící od roku 2009 v Praze, kde spolupracuje na významných projektech např. s Jaroslavem Svěceným a Michalem Dvořákem. Jestli některé písně Eduarda Ingriše převzal do svého repertoáru, mi však není známo.
Pokud se mám vyjádřit k mým dalším aktivitám ve prospěch Klubu H + Z, které snad stojí za zmínku, nestačí na to jen několik stran. Stačí se podívat na moji poslední knihu vydanou na DVD nosiči Vita est a tortuosis iter – Život je klikatá cesta (© 2017), kde jen kapitola o mé činnosti v Klubu H + Z zahrnuje 14 stran, zahraniční ohlasy 16 stran, ohlasy v tisku a sdělovacích prostředcích 14 stran. Kniha obsahuje i moje televizní a zejména rozhlasová vystoupení, k nimž jsem přizval i členy klubu, manžele Žižkovi a MUDr. Hanu Zelenkovou a rovněž obsahuje moje společné vystoupení s paní Ninou Ingriš ve Zlíně. Celkem 12 stran se věnuje mým power-pointovým prezentacím a přednáškám, v nichž vždy bylo zmiňováno jméno našeho klubu a osobnosti Miroslava Zikmunda a Eguarda Ingriše. Určitě ještě stojí za zmínku alespoň tři velmi významné akce, jedna v „Instituto Cervantes Praga“ pod záštitou peruánské velvyslankyně J. E. Marity Landaveri Porturas dne 12.5.2015 s názvem „Projekty, expedice a objevy: retrospektivní pohled na Peru“ (viz foto Marita Landaveri a Otto Horský), druhá dne 9.září 2016, vernisáž trvalé výstavy fotografií a dokumentů Otto Horského v zámku Letovice s názvem „Padesát let spolupráce s Peru“ pod záštitou peruánské velvyslankyně J. E. Liliany DeOlarte de Torres-Muga, třetí dne 24 června 2017 na zámku v Letovicích věnovaná poctě Eduarda Ingriše, rovněž pod záštitou peruánského velvyslanectví. Tuto poslední akci považuji za velmi významnou, neboť byla věnována i poctě paní Niny Ingriš, která promítla a doprovázela film Eduarda Ingriše Kantuta (viz foto), o čemž je pořízen filmový záznam. Slavnostní zahájení tohoto „Peruánského odpoledne“ je možno shlédnout na filmovém záznamu Lumíra Sochorce na Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=TzvFXVDDso8.
Nina Ingriš a Otto Horský na zámku v Letovicích 24.6.2017, hlavní aktéři slavnostní Pocty Eduardu Ingrišovi.
Pocta Eduardu Ingrišovi, zleva Nina Ingriš, velvyslankyně Peru J.E. Liliana de Olarte de Torres Muga a Otto Horský s manželkou Marií.
Za zmínku snad ještě stojí, že jsem pravidelným přispěvatelem blogspotu – blogspot.hz a webových stránek www.klubhz.cz. K uvedeným příspěvkům uvádím, že nejen seznamovaly a seznamují členy klubu se zajímavostmi a zkušenostmi z mých cest, ale vyjadřovaly se i k aktuálním otázkám či problémům. Například v článku ke čtyřicátému výročí událostí roku 1968 - Můj geologický 21. srpen v Praze nebo v krátkém sdělení na obhajobu Ing. Miroslava Zikmunda, když ho někteří pisálkové osočili při jeho devadesátiletém výročí - Historie ohodnotí dílo, které zůstane.
Závěrem k uvedenému zdůrazňuji, že všechny moje uvedené aktivity jsou vždy zaměřeny na propagaci dobrého jména našeho klubu. Jsa si vědom, že náš Klub by měl soustředit opravdové nadšence pro ideu poslání klubu o vyžití odkazu cestovatelské dvojice H+Z, doporučil jsem k přijetí do Klubu H + Z MUDr. Hanu Zelenkouvou, CSc a velvyslance Mgr.Ing. Jana Žižku s manželkou Evou, kteří se bezesporu, byť za krátkou dobu jejich členství, nejen dobře uvedli jako velmi aktivní členové, ale mnohokrát jsem se sám přesvědčil, že na svoje členství jsou velmi hrdí a propagují náš Klub doma a v zahraničí.
Pojem H+Z se skutečně stal uznávanou značkou. Aniž bychom vyslovili jména obou inženýrů, většinou každý ví, o kom je řeč. Vždy oba dva uvádím jako zářivý příklad dvou mladých vzdělaných lidí, kteří i přes všechny překážky v době německé či pozdější sovětské okupace šli cílevědomě za svým cílem a stali se příkladem pro mnoho dalších generací.
Miroslav Zikmund, Otto Horský a Miroslav Zikmund jun. Slavnostní schůze Klubu H+Z při příležitosti dvacátého výročí Klubu, 23.11.2018.
: Hana Zelenková a Miroslav Zikmund. Zlín, 23.11.2018
Otto Horský a Miroslav Zikmund jun. Na slalvnostní schůzi ve Zlíně ke dvacátému výročí založení Klubu H + Z..23.11.2018.
Pamětní list ke dvacátému výročí založení Klubu H + Z. Na fotografii zleva zakladatelé klubu Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka, Karel Pavlištík.
Se zakladatelem a dlouholetým předsedou Klubu H + Z, Ing. Karlem Pavlištíkem, CSc. Zlín, 26.2.2016.
S peruánskou velvyslankyní J.E. Lilianou de Olarte de Torres Muga v Letovicích na společné akci k poctě Eduarda Ingriše, 24.6.2017.
S Ing. Miroslavem Zikmundem ve Zlíně na výroční členské chůzi Klubu H + Z, 26.2.2016.
Yo y Club - Club y Yo.
Otto Horsky
Artículo del libro "Veinte años del Club H + Z, páginas 16-18..
Cuando Jiri Hanzelka y Miroslav Zikmund abandonaron el Autoklub de Praga en 1947 para empezar el viaje alrededor del mundo, tenía solo 9 años y 11 días. Habría mentido para decir que a la edad de nueve años fui informado y entendí el significado de este evento único. Estaba completamente interesado en leer las novelas de Karl May, Eduard Štorch, los viajeros Enrique Stanko Vráze, Albert Vojtěch Frič y otros. La estrella H + Z acababa de salir para deshacerse de todo lo que era antes. Pero no pasó mucho tiempo, y estaba completamente interesado en el continente de América Latina y el deseo de acercarme a la vida de los indios. Ya estaba escrito en la década de 1950 y las sesiones de la radio de jóvenes viajeros, ya famosos de su viaje a Sudamérica y América Central, escuché con la verdadera admiración y pasión. Comencé a girar planes para seguirlos, para mi futuro.
Como elegí geología como mi próxima profesión, mi imaginación de las visitas a los países lejanos no era imposible. Pero todavía no sabía que no sería tan fácil. Después de terminar mis estudios de geología, en el aňo 1960, tomé catorce años de capacitación profesional y de estudio de idiomas antes de que me enviaron en 1974 como experto y diplomático en una persona para dirigir la Oficina técnica, recientemente establecida en Lima, Perú. Por supuesto, estaba familiarizado con toda la literatura disponible sobre el Perú y Sudamérica antes de la partida y una fuente valiosa de conocimiento eran los libros y los informes muy objetivos de los ingenieros Hanzelka y Zikmund. Los dos jóvenes viajeros me encantaron tanto que, después de mi regreso de Perú, en el aňo 1976, fui el iniciador de una gira de promoción comercial por el continente de América del Sur y Central "En los pasos de los viajeros Hanzelka y Zikmund". Desafortunadamente, fue un momento de grave norma-lización política en el nuestro país, y tuvimos que elegir otro nombre de portada debido al deshonestacia de los dos viajeros famosos. Como acompañantes del viaje, elegí a Milan Švihálek y Jiří Vrožina de la televisión en Ostrava (con los quienes filmé un programa de televisión de casi media hora llamado "Insights peruanos" y al periodista Jaromír Musial. Después de aproximadamente medio año de preparación, cuando fuimos patrocinados por cerca de cincuenta mil dólares y de dos autos de Škoda y bien preparados a filmar películas promocionales en varios destinos de América del Sur, la Directora de la Televisión Checoslovaca, a través de mi repetida urgencia personal, no permitió que sus dos empleados realizen conmígo este viaje.Si bien, que lástima, en ese momento nuestro viaje sería el único. Hoy, gracias a las felices circunstancias, cualquiera persona puede seguir los pasos de nuestra famosa pareja viajera y ya se han encontrado muchos seguidores.
Han pasado muchos años de mi intento de viajar en pistas de H + Z en 1976. En los próximos años, me concentré principalmente en mi ingeniería y exploración geológica para represas y embalses, tanto en mi país como en el extranjero, especialmente en Peru, Cuba y España. Cuando estuve en la expedición "Titicaca.2004.CZ" de 2004, dirigida por el historiador profesor Ivo Bartecek, tuve que soportar aproximadamente dos meses las duras condiciones del terreno y de un viaje de varios miles de kilómetros en un automóvil con todo lo relacionado. Sólo dos meses. Y realmente, disfruté nuestra mision terminando y volviendo a la vida normal. En ese momento, me di cuenta de que el viaje en un automóvil de de los dos ingenieros, Hanzelka y Zikmund, viaje de casi de diez años en muchos continentes no solo era una gran aventura, sino también un verdadero heroísmo. Y aquí empieza el comienzo de mi cooperación con el Club H + Z. A mis conferencias y la apertura de la exposición fotográfica sobre la expedición profesional "Titicaca 2004" en el Museo Zlín el 19 de enero de 2007, en la que participó el Ing. Miroslav Zikmund. Cuando fui a saludarlo, él simplemente me dijo: "Vine porque quería conocerte". Inmediatamente sentí que nos conocíamos desde hacía años.
En este punto, vale la pena mencionar, que desde los principios de 2006 comencé a colaborar con la Embajada de Perú en Praga, especialmente con el embajador, J.E. Alberto Salas Barahona. Mis actividades dirigidas desde el 1974, me atrajeron a la profundización de las relaciones de cooperación mutua entre nuestros países y, en particular, mi cooperación inicial con el Club H + Z. Junto con la Sra. Nina Ingriš, esposa de Eduard Ingriš, la que vivió en Brno, me reuní en el 2006 y acordamos, que con el apoyo de la Embajada Peruna en Praga y del Club H + Z, solicitaríamos la concesión de la Medalla Estatal del Perú "Orden al Mérito Por Servicios Distinguidos" para el Eduard Ingris, In memoriam. Preparé en espaňol la solicitud al Presidente de Perú, J.E. Dr. Alan García Pérez, inclusive de la documentación adjunta y las firmas de apoyo de las personalidades checas importantes, como son el Ing. Miroslav Zikmund y PhDr. Ivan Plánka, director del Museo de Moravia del Sur en Zlín. El pedido fue enviado a través de la Embajada Peruana a Perú. Porque las condecoraciones estatales, como se nos dijo, en el Peru solo se otorgan a las personas vivientes, en septiembre de 2009, el gobierno peruano aprobó la adjudicación póstuma de una placa conmemorativa a Eduard Ingris con el siguiente texto:
En reconocimiento y gratitud a la extensa e importante labor como peruanista en los campos de la música, la antropología, la exploración científica, el cine y la fotografía, labor en la que demostró el gran amor al Perú y que continúan estrechando los lazos de amistad y de mutuo reconocimiento entre el Peru y la República Checa. Lima, 2009.
El 12 de febrero de 2010, un día después del día en que Eduard Ingriš viviría por 105 años, la Sra. Nina Ingriş recibió este alto premio de manos del embajador peruano Alberto Salas Barahona en Zlín. Qué simbólico. En febrero nació el amigo de Eduard, viajero Miroslav Zikmund. En febrero también fue el aniversario de la muerte de Jiří Hanzelka, y después de febrero de 1948, Ingriš decidió quedarse en Perú. El resultado lógico de mi coo-peración con el Club H + Z fue mi admisión al Club como el miembro de pleno derecho, aprobado en la reunión anual de miembros el 15 de febrero de 2008 con el número 36. Desde su inicio, el Club H + Z en Zlín ha trabajado mucho en el sentido de esta idea básica, es decir, mantener el vínculo espiritual de ambos ingenieros. Se menciona correctamente a los "ingenieros" y no a los viajeros, porque su gran enlace incluye muchas areas y sería difícil expresar sus actividades en una expresión. Sin embargo, el Club H + Z no es anónimo, son las personas, sus miembros, quienes más merecen y aún siguen mereciendo cumplir con este enlace. Por eso decidí contribuir con mi apoyo, y en los próximos diez años, después de unir-me al Club, continué profundizando la cooperación entre la Embajada de Perú y el Club.
Cuando la nueva Embajadora de Perú, J.E. Liliana de Olarte de Torres-Muga me invitó en junio de 2016 a su residencia en Praga para hablar, se enteró de mi colaboración con el Club H + Z en Zlin. Inmediatamente estaba interesada en conocer las dos personalidades, los ingenieros Miroslav Zikmund y Jiří Hanzelka, y quería aprender más sobre el trabajo inmortal de Eduardo Ingris. Especialmente era interesada en su música, porque también tiene la educación musical y toca muy bien en la guitarra. Mi información sobre su canción "Perú, mi amor", la que fue dedicada a la primera dama del Perú, esposa de Presidente Peruano Odría, la encantó tanto, que declaró inmediatamente, que la dejaría aprender y cantar en español con una cantante peruana. No fue fácil conseguir notas y el texto en español de la canción. Visité en Brno a la Sra. Nina Ingriš, esposa del Eduardo, pero ella me dijo, que no tenía estas notas ni el texto, pero recordó bien la canción, así como el texto checo, en el que, en particular, el segundo verso siempre la impresionó. con lágrimas. Ella dijo literalmente: "Esto demuestra más que claramente, que Eduard todavía pensó en su hogar, su país, su amor por tierra natal, lo que expresó más que claramente en la segunda parte de la canción.” Sra. Nina finalmente me recomendó que acudiera al Club H + Z, el archivo de Eduard Ingris en el Museo Zlín, lo que hice. Evalué altamente, que la directora de ese archivo, PhDr. Magdalena Preiningerova me ha escaneado las notas y las envié de inmediato a la Embajada Peruana. en Praga. Y, sobre todo, es admirable, que el 30 de septiembre de 2016 en la noble sala de conciertos del Conservatorio Jan Deyla, Maltézské nám. 14, Malá strana, Praga 1, bajo los auspicios del Ministro de Relaciones Exteriores Lubomír Zaorálek y bajo el patrocinio de la Embajadora de Perú, J.E. Sra. Liliana de Olarte de Torres-Muga, con la participación del cuerpo diplomático y muchos invitados importantes, la canción fue presentada por la aclamada mezzo-soprano peruana Fatima Espinosa de Zavala de Lima, acompañada por el excelente pianista peruano Manuel Sanchez.
Después de gran éxito del estreno mundial de la canción Perú mi amor, la seňora Embajadora manifestó el interés de tener algunas otras obras de Eduardo Ingris para darles la vida. Por este propósito, junto conmigo, hemos visitado el archivo de Eduardo Ingris en el Museo de Zlín. Gracias a la gran amabilidad de la PhDr. Magdalena Preiningerova, podría la Sra. Embajadora selecciónar y elegir las notas y las canciones de su interes, para que séan enviadas a la Embajada Peruana en Praga. Debe agregarse que muchos de los materiales musicales de Eduard Ingriz fueron entregados a los embajadores peruanos anteriores, primero al Albero Salasi Barahona (2007), después a la próxima Embajadora, a la Maritza Landaveri Porturas. Según su declaración, el mundialmente famoso quenista peruano (toca flauta andina) Vlado Urlich, quien vive en Praga desde 2009, manifestó el interes eminente por la música de Eduardo Ingris. Hay que mencionar, que Vlado colabora en grandes proyectos con las personalidades famosos, como son Jaroslav Svěcený y Michal Dvořák. Sin embargo, si algunas de las canciones de Eduard Ingriše han sido por él recogidas en su repertorio, no lo sé.
Vale pena mencionar también algo sobre mis otras actividades a favor del Club H + Z. Para hacerlo, no son suficientes unas pocas páginas. Mejor recomiendo ver mi último libro Vita est a tortuosis iter – La vida es un camino sinuoso (© 2017), donde solo el capítulo sobre mis actividades a favor del Club H + Z incluye 14 páginas, referencias extranjeras, mayormente peruanas, de 16 páginas, y otros comunicados de los medios de comunicación 14 páguinas. El libro también contiene mis actuaciones en televisión y especialmente en la radio, a las que invité a los miembros del Klub H + Z, a los esposos Žižka y a la señora doctora Hana Zelenková, CSc, y también incluye mi actuación conjunta con la Sra. Nina Ingriš en la Radio Zlín. Un total de 12 páginas están dedicadas a mis presentaciones y conferencias en power point, en las que siempre mencioné el nombre de nuestro Club H + Z y las personalidades de Miroslav Zikmund y Eguard Ingris. Ciertamente, vale la pena menci-onar al menos tres eventos muy importantes, uno en el Instituto Cervantes de Praga, ba-jo los auspicios de la Embajadora peruana Maritza Landaveri Porturas el 12 de mayo de 2015, titulado "Proyectos, expediciones y descubrimientos: una visión retrospectiva del Perú", el segundo, el 9 de septiembre de 2016, se inauguró mi exposición permanente de fotografías y documentos en el Castillo Letovice titulada "Cincuenta años de cooperación con el Perú" bajo los auspicios de la Embajadora de Perú en la República Checa, de Liliana DeOlarte de Torres-Muga, y en el aňo 2017 , una tarde en el Castillo Letovice dedicada a honor de Eduard Ingris (Homenaje a Eduardo Ingris), también bajo los auspicios de la embajada peruana. Considero que esta última acción, es muy significativa, ya que fue honrada por la presencia de la Sra. Nina Ingriš, quien proyectó y acompañó por sus propias palabras la película original de Eduard Ingriš, Kantuta, La ceremonia de apertura de esta "tarde peruana" se puede ver en la película de Lumír Sochorec en:
https://www.youtube.com/watch?v=TzvFXVDDso8
Puede que valga la pena mencionar, que estoy colaborador habitual de blogspot del Klub H + Z. Recomiendo ver pg. de web: www.klubhz.cz. Mis contribuciones sirven no solo para familiarizar e informar a los miembros del Club sobre mis actividades, mis viajes, mis experiencias, sino también para discutir los problemas actuales. Por ejemplo, en un artículo sobre el cuadragésimo aniversario de los sucesos de 1968 en Checoslovaquia - My Geological August 21 en Praga o en una breve declaración sobre la defensa del ing. Miroslav Zikmund, cuando algunos escribas lo olfatearon en su noventa aniversario – el artículo “La historia evaluará solo el trabajo que queda” no palabras falsas de los escribas.
En conclusión, enfatizo que todas mis actividades están siempre dirigidas a promover la reputación de nuestro Klub. Teniendo en cuenta que nuestro Club debería concentrarse en los verdaderos entusiastas de la idea de la misión del Club, es decir, utilizar el enlace de los viajeros Hanzelka y Zikmund, recomendé que entren al Club H + Z mis amigos, la doctora Hana Zelenkouva, CSc y el Embajador Mgr.Ing. Jan Žižka con su esposa Eva, quienes, sin ningúna duda, muchas veces han demostrado que están muy orgullosos de su membresía y promueven nuestro Club H + Z en el extranjero.
El concepto de H + Z se ha convertido en una marca reconocida. Sin mencionar los nombres de ambos ingenieros, la mayoría de la gente en la República Checa saben, quiénes son. Siempre menciono ambos como un ejemplo radiante de dos jóvenes checos educados, que, a pesar de todos los obstáculos en el tiempo de la ocupación alemana o posteriormente de los soviéticos, han perseguido su objetivo a propósito y se han convertido en un ejemplo para muchas generaciones.
Me and Club - Club and Me.
Otto Horsky
Article in the Book "Twenty Years of Club H + Z, page 16-18
When Jiri Hanzelka and Miroslav Zikmund left the Prague Autoklub in 1947 on a journey around the world, I was just 9 years and 11 days old. I would have lied to say that at the age of nine I was informed and understood the significance of this unique event. I was fully interested in reading the novels of Karl May, Eduard Štorch, travelers Enrique Stanko Vráze, Albert Vojtěch Frič and others. The star H + Z was just coming out to later shake off everything that was before. But it did not take long, and I was fully interested in the continent of Latin America and the desire to get closer to the life of the Indians. It was already written in the 1950s and radio reports of already famous young travelers from their journey to South and Central America I listened with real admiration and passion. I started making plans for their success.
Because I chose geology as my profession, my imaginations of visits to far-off countries were unrealistic. But I still did not know that it would not be so easy. After completing geology, it took fourteen years of professional and language training before I was sent in 1974 as an expert and diplomat in one person to run a newly established technical office in Lima, Peru. Of course I was familiar with all the available literature about Peru and South America before departure and a valuable source of knowledge was books and very objective reports by engineers Hanzelka and Zikmund. The two young travelers so enchanted me that after my return from Peru, I was the initiator of a commercial promotion tour on the continent of South and Central America "In the footsteps of travelers Hanzelka and Zikmund" in 1976. Unfortunately, it was a time of hard normalization, and we had to choose another cover name because of the despotism of the two famous travelers. As a companion of the trip, I chose Milan Švihálka and Jiří Vrožina from Ostravská televize (with whom I shot an almost half-hour television show called "Peruvian insights" in June of that year) and journalist Jaromír Musial. After about half a year of preparation, when we were sponsored by nearly fifty thousand dollars and two cars from Škoda and it was arranged to shoot promotional films in several destinations in South America, the Director of Czechoslovak Television, through my repeated personal urgency, did not allow her two employees to do so. While at the time our act would be unique, today, thanks to happy circumstances, anyone can walk in the footsteps of our famous traveling couple and many followers have already been found.
Many years have passed since my attempt to travel on H + Z tracks in 1976. In the years to come, I concentrated mainly on my engineering and geological exploration for dams both at home and abroad, especially in Cuba and Spain. When I was in the 2004 "Titicaca.2004.CZ" expedition, led by historian Ivo Barteck, I was left for roughly two months for hard terrain conditions and a journey of several thousand kilometers with a car with everything connected with it. Just two months. And I really enjoyed our missions ending up and going back to normal life. At that time, I realized that the nearly ten-year H + Z car trip on many continents was not only a great adventure but also true heroism. And here begins the beginning of my cooperation with the H + Z Club. My lectures and the opening of the photographic exhibition on the professional expedition "Titicaca 2004" at the Zlín Museum on January 19, 2007 was attended by Ing. Miroslav Zikmund. When I went to greet him, he simply told me, "I came because I wanted to know you." I immediately felt like we had known each other for years.
At this point, it is worth mentioning that since the beginning of 2006 I have begun to work with the Peruvian Embassy in Prague, especially with the ambassador, JE Albert Salas Baraon. I was attracted by my activities directed since 1974 to the deepening of mutual friendly relations of cooperation between our countries and, in particular, my beginning cooperation with the H + Z Club. Together with Mrs. Nina Ingriš, wife of Eduard Ingriš, living in Brno, with whom I met in 2006, we agreed that with the support of the H + Z Club, we would ask for the award of the State Medal of Peru "Orden al Mérito por Servicios Distinguidos" for Eduard Ingris , In memoriam. Request for President Peru, J. E. Dr. Alan García Pérez I prepared and prepared in Spanish in 30 languages in the Spanish language, including the accompanying documentation and the signatures of important Czech personalities, including Ing. Miroslav Zikmund and PhDr. Ivan Plánka, director of the South Moravian Museum in Zlín, was sent via Peruvian embassy to Peru. Since the state decorations, as we were told, are only granted to perpetrators in Peru, in September 2009 the Peruvian government approved the posthumous awarding of a memorial plaque to Eduard Ingris with the following text:
Recognition and gratitude for his extensive and important work as a peruvian musician, anthropology, scientific research, film and photography, a work in which he showed great love for Peru, and that friendly ties and mutual recognition between Peru and the Czech Republic are constantly being strengthened."
On February 12, 2010, one day after the day when Eduard Ingriš would live for 105 years, Ms. Nina Ingriş took this high award from the Peruvian Ambassador Alberto Salas Barahona in Zlín. How symbolic. In February Eduard's friend Miroslav Zikmund was born, in February he was also the anniversary of the death of Jiří Hanzelka, and after February 1948 Ingriš decided to stay in Peru. The logical outcome of my cooperation with the H + Z Club was my admission to the Club as a full member, approved at the annual member meeting on February 15, 2008 with club number 36.
Since its inception, the H + Z Club in Zlín has done a lot of work in the sense of this basic idea, ie maintaining the spiritual link of both engineers. It is rightly mentioned "engineers" and not travelers, because their large link affects many areas and is hard to suffer with one expression. However, the H + Z Club is not anonymous, they are the people, its members who deserve the most and still deserve to fulfill this link. That's why I decided to contribute with my little work, and in the next ten years after I joined the Club I continued to deepen cooperation between the Peruvian Embassy and the H + Z Club. When she met Ms. Liliana DeOlarte de Torres Muga in her residence in Prague in June 2016, she learned about my cooperation in June 2016, she was particularly interested in the personalities of Miroslav Zikmund and Jiří Hanzelka engineers, H + Z and wanted to learn more about Eduard Ingris' immortal work. She was particularly interested in his music, because she also has music education and plays very well on the guitar. My information about his song "Perú, mi amor", which was given to the first lady of Peru, wife of President Odría, took her so much that she immediately declared that she would let her sing in Spanish. It was not easy to get notes and the Spanish text of the song. I visited Mrs. Nina Ingriš in Brno, but she told me that she did not have these notes or the text, but she remembered well the song, as well as the Czech text, in which, in particular, the second verse always impressed her with tears. She literally said: "This clearly proves that Eduard still thought of his home, his country, as he wrote clearly in the second half, what he expressed in these few words and his despair at home and his love for his homeland." Mrs. Nina she eventually recommended me to turn to H + Z Club, the Eduard Ingris archive at the Zlín Museum, which I did. I highly evaluated that the director of that archive, PhDr. Magdalena Preiningerova scanned the notes and sent them immediately. And most of all, it is admirable that the 30th of September 2016 in the noble concert hall of Jan Deyla Conservatory, Maltézské nám. 14, Lesser Town, Prague 1, under the auspices of Foreign Minister Lubomír Zaorálek and under the patronage of the Ambassador of Peru I.E. Mrs. Liliana DeOlarte de Torres-Muga with the participation of the diplomatic corps and many important guests, the song was presented by the acclaimed Peruvian mezzo-soprano Fatima Espinosa de Zavala from Lima, accompanied by the excellent Peruvian pianist Manuel Sanchez.
After the great success of the world premiere of the song Perú mi amor, the ambassador decided to have some of his other works. For this purpose, together with me, the archive of Eduard Ingris visited the Zlín Museum and thanks to the great kindness of PhDr. Magdalena Preiningerova had all the materials she had chosen to be chosen to be sent out. It must be added that many of Eduard Ingris music materials were handed over to the previous Peruvian ambassadors, first by Alberto Salas Barahona (2007), after the arrival of Marita Landaveri Porturas, an eminent interest, according to her statement, the world-famous Peruvian quenista Vlado Urlich, who has been living in Prague since 2009, where he collaborates on major projects such as Jaroslav Svěcený and Michal Dvořák. However, if some of Eduard Ingriše's songs have been taken up in his repertoire, it is not known to me.
If I have to comment on my other activities in favor of the H + Z Club, which may be worth mentioning, it is not enough for just a few pages. Just look at my last book on Vita est and tortuosis iter - Life is a winding way (© 2017), where only the chapter on my activities in the H + Z Club includes 14 pages, foreign replies of 16 pages, press releases and 14 pages of media. The book also contains my television and especially radio performances, to which I invited members of the club, Žižkaś husband and MUDr. Hana Zelenkova and also includes my joint performance with Mrs. Nina Ingriš in Zlín. A total of 12 pages is dedicated to my power-point presentations and lectures, which have always mentioned the name of our club and the personality of Miroslav Zikmund and Eguard Ingris. Certainly worth mentioning are at least three very important events, one at Instituto Cervantes Praga, under the auspices of Peruvian Ambassador Maritza Landaveri Porturas on May 12, 2015 entitled "Projects, expeditions and discoveries: a retrospective view of Peru", the second on September 9, 2016, the opening of a permanent exhibition of photographs and documents by Otto Horsky in Letovice Chateau entitled "Fifty Years of Cooperation with Peru" under the auspices of the Peruvian Ambassador to the Republic of Liliana DeOlarte de Torres-Muga, in Letovice dedicated to Eduard Ingris, also under the auspices of the Peruvian embassy. I consider this last action to be very significant, as it was also honored by Mrs. Nina Ingriš, who screened and accompanied the film by Eduard Ingriš Kantuta, on which a film recording was made. The opening ceremony of this "Peruvian afternoon" can be seen on the Lumír Sochorec film on YouTube:
https://www.youtube.com/watch?v=TzvFXVDDso8
