Otto Horský, život ve službě vědě a pokroku

Juan Pablo Bertazza

23-09-2019

Peruánské velvyslanectví vyznamenalo českého inženýrského geologa  Ottu Horského, který kromě podílu na realizaci důležitých vodohospodářských a dálničních staveb obohatil vzájemné přátelské vztahy obou zemí.

Minulý čtvrtek obdržel český vědec Otto Horský Řád „José Gregorio Paz Soldán“, který ocenil jeho velký přínos pro kulturní, vědeckou a ekonomickou propa-gaci Peru v České republice. Uvedený řád mu předala velvyslankyně Peru Liliana de Olarte de Torres Muga během recepce pořádané na jeho počest  v rezi-denci peruánského velvyslanectví. Této akce se zůčastnili velvyslanci a přátelé některých latinsko-amerických zemí a přátelé a příbuzní Otto Horského.

Otto Horský při rozhovoru s argentinským spisovatelem a básníkem Juanem Pablo Bertazza.

Toto nejvyšší státní vyznamenání udělené Ministerstvem zahraničních věcí Peru, pojmenované po významném peruánském diplomatovi, bylo uděleno renomovanému českému inženýrskému geologovi, který pracoval na vodních stavbách, dálnicích, přehradách a vodních nádržích. . Horský, který žije v Brně, v 81 letech stále pracuje a často podniká pracovní cesty do zahraničí. Realizoval inženýrskogeologické práce pro výstavbu první dálnice, která spojuje Prahu s Brnem, pracoval jako hlavní inženýr při výstavbě přehrady a přečerpávací vodní elektrárny Dalešice, s nejvyšší přehradní hrází v České republice. Podílel se na rozšíření energetického potenciálu vodní elektrárny Machu Picchu, měl na starosti geotechnické studie umožňující realizaci vodní elektrárny Mantaro a v roce 2004 se zůčastnil expedice Titicaca, která vyústila v důkladný historicko-geografický popis peruánského altiplana. Velvyslankyně Peru v České republice to shrnuje takto:

 "Za uplynulých padesát let kontaktů a spolupráce mnohokrát navštívil moji zemi, realizovall mnoho studií a terénních průzkumných prací jako inženýrský geolog  a zanechal za sebou několik velmi užitečných knih o jezeře Titicaca a o celém regionu Puno. Nepochybně přispěl k úspěšné zahraniční politice a k prohloubení  dvoustranným vztahů mezi Peru a Českou  republikou. Přispěl ke zvýšení znalostí o Peru v oblasti kulturní, vědecké a ekonomické. “

 Velvyslankyně Liliana de Olarte de Torres Muga zdůraznila, že v roce 2022 budou vztahy mezi těmito dvěma zeměmi slavit sté výročí vzájemných kontaktů a spolupráce, a že je to výborný moment k dalšímu prohlobení a růstu v oblasti vzájemných odborných a vědeckých styků, k prohloení rozvoje vědecko-technické spolupráce a rozšíření cestovního ruchu mezi oběma zeměmi. Zdůraznila, že Otto Horský v Peru nejen studoval otázky týkající se životního prostředí a vodohospodřských a energetckých projektů, ale také se podíleli na významných dílech, která jsou dnes v Peru realitou..

Slavnostní předání Řádu velvyslankyní Peru J.E. Lilianou de Olarte de Torres Muga za asistence vedoucího peruánského konzulátu  Carlose Enrique Wiegeringa Valcarcela.

A tento muž narozený ve městě Prostějov, který je již součástí peruánské reality, zdůraznil, že již od velmi útlého věku se začal zajímat o Peru. Ve  věku patnácti nebo šestnácti let ho začalo zajímat, jak Indiáni dnes v Peru žijí, jak žili Inkové, kteří měli tak bohatou kulturní historii.Jeho zájem o Peru stále více rostl, až do té míry, že na konci vysokoškolského vzdělání začal  studovat španělštinu, která mu umožňovala korespondovat si s  peruánskými univerzitami, až mu nakonec v roce 1974 nabídli něco, co vypadalo jako sen: Odjet  pracovat do Peru a připojit se ke skupině pěti odborníků, kteří již byli vybráni za účelem vytvoření Technické kanceláře v Limě. Ale tato lákavá nabídka, jak nám říká Horský, byla, jak se brzy ukázalo, daleko významnější.

"Myslel jsem, že tato nabídka je vtip, ale o tři dny později mě zavolali z Prahy, aby mi řekli, že nejen že se mohu připojit k této skupině pěti odborníků, ale že budu pověřen jejím vedením jako ředitel. Jak pro mě velké překvapení !“

Pro Horského to znamenalo učinit jedno z nejvěších a zásadních rozhodnutí v životě, změnit na čas vlast a povolání. Do té doby řídil jako odborník velká díla v Československu.

Samozřejmě to nebylo snadné. Půl roku mu trvalo, než si zdokonalli španělský jazyk, složil z něj zkoušky a musel získat technické a odborné znalosti  z různých latinskoamerických zemí. V přípravě na tuto misi byl natolik ´uspěšný, že kromě  práce vedoucího Techniké kanceláře byl záhy pověřen i diplomatickou funkcí v postavení komerčního atašé, což v uvedené době bylo něco nevídaného, aby se geolog stal diplomatem.

Část zkušenosti z této práce v Peru vypráví Horský ve své knize Peruánské postřehy. . A při povídání o své práci na  nejdůležitějších vodních dílech té doby na území Peru Horský vysvětluje, že v případě Machu Picchu bylo myšlenkou vybudovat další  podzemní kavernu, aby zde mohlo být instalováno několik dalších generátorů, s cílem zvýšení  výkonu hydroelektrárny. Poté uvedl, že úkolem geotechnické expedice na Machu Picchu, vedené světovým odborníkem Ing. Karlem Drozdem, bylo poskytnout  geotechnická data potřebná pro zpracování projektu a vybudování bezpečného díla.Kromě ocenení peruánským státním vyznamenáním si Horský vysoce váží získaných přezvísek. V předmluvě k jeho knize Incawasi – sídlo bohů  od předchzího velvyslance Peru Alberta Salase Barahony je poprvé označen jako Peruanista. Na Kubě ho vzhledem k jeho vysokým  geologickým znalostem nazývali Doktor skalního masivu.

"Jak se doktor orientuje v  lidském těle, tak se ihned orientuji ve skalím masivu a to i v případch, kdy území bylo postiženo nějakými katastrofami, jako jsou zemětřesení nebo sesuvy. Mám zvláštní schopnost proniknout do nitra země a i  bez terenních průzkumných prací a kvalifikovaně odhadnout, co se pode mnou nachází a vyvodit z toho odborné závěry.To bezesporu svědčí o mém citovém vztahu k zemi, jejíž se cítím součástí, v níž posléze zůstávají na věky moje trvalé stopy.“

A ačkoliv  provádění takové pečlivé práce vyžaduje hodně kázně a vědecké přesnosti, Horský si nacházel čas  k přemýšlení o životě a smrti a o otázkách, které nemají jedinou odpověď. Všiml si, že v chování Indiánů bylo něco, co ho motivovalo, aby uvažoval o svém vlastním způsobu bytí.

"Viděl jsem jednou na hřbitově, jak po pohřbu nějakého významného Indiána se sešla kolem jeho hrobky celá rodina a mnoho známých. Celý týden seděli kolem hrobky v družné zébavě a popíjeli pivo, aby dali najevo, jak dobře je mu již v nebi. Ano, ano, to ve mně vzbudilo hodně pozornosti, tak by tomu mělo být.“

Co ještě i dnes Horský  zdůrazňuje z té anekdoty, která jím tolik pohnula, je vztah Indiánů ke konečností. Protože podle jeho názoru by to, co určuje život, neměla být otázka smrti, ale ta, zda plníme úkol, se kterým jsme na tuto zemi přišli. A podle jeho velké trajektorie není pochyb o tom, že Horský daleko svůj úkol  překročil.

 Autor článku: Juan Pablo Bertazza.

Překlad do češtiny: Otto Horský

Zdroj: Radiodifusión Checa 7, Radio Prague International

URL: https://www.radio.cz/es/rubrica/notas/otto-horsky-una-vida-al-servicio-de-la-ciencia-y-el-progreso

© Copyright 1996–2019 Radio Prague International
Todos los derechos reservados

Juan Carlos Bertazza, autor tohoto článku, je slavný argentinský spisovate, autor několika bestsellerů. Nyní žije v Praze, do které se zamiloval a pracuje jako redaktor zahraničního vysílání Radio Praha. Jeho kniha Pražský syndrom byla přeložena do češtiny:

Abstrakt knihy Pražský syndrom:

Argentinec Rodrigo přijíždí do Prahy s úmyslem živit se jako průvodce španělsky mluvících cizinců. O městě toho moc neví, učí se praxí v pofiderní agentuře, seznamuje se s podobnými expaty, výjimkou je Češka Katka, kterou zná z Buenos Aires. V protikladu k banalitě takového přežívání se v Česku odehrává nevysvětlitelná pandemie. Bez zřejmého důvodu se některým lidem, pouze Čechům, objevují na čelech čísla, která určují datum jejich smrti. Pro postižené lidi neexistuje způsob, jak se jí vyhnout. Když se číslo objeví na Katčině čele, začíná být Rodrigo vtahován do snově surreálných situací, jako by překračoval hranice do zásvětí. Pražský syndrom, jak je záhadný jev nazýván, jako neviditelná mlha pohlcuje těla stigmatizovaných a duše přežívajících… Juana Pabla Bertazzu Praha okouzlila, je pro něj Paříží východu, ale zároveň si všímá jejích podivných až temných zvláštností, které se v románu možná promítly do syndromové zkázy.

Sindrome de Praga – Pražský syndrom.

Juan Pablo Bertazza

Juan Pablo Bertazza se narodil 8. ledna 1983 v Buenos Aires. Vystudoval literaturu na univerzitě Universidad de Buenos Aires. Přispívá do argentinských deníků Página/12 a La Nación, uváděl literární pořad Hipertexto v argentinské televizi. Vydal básnické sbírky Los que no hablan (Ti, kteří nemluví, 2010), En base doble (Pokoj pro dva, 2013), Calle Lavalle (Ulice Lavalle, 2015) a La Revolución tranquila (Tichá revoluce, 2015) a esej La furtiva dinamita (Utajený dynamit, 2014) o polemické historii Nobelovy ceny za literaturu. Některé z jeho básní byly uveřejněny v mezinárodních sbornících, např. v německém časopise Limen nebo v antologii Voix argentines belgického časopisu L’arbre a paroles. Výběr z jeho básní vyšel v českém překladu v roce 2016 v revue Aluze. Prahu navštívil poprvé v roce 2014, podruhé roku 2015. V roce 2017 získal od projektu Praha – město literatury dvouměsíční rezidenční tvůrčí pobyt v Praze a při té příležitosti mu zde vyšla v nakladatelství Novela bohemica v česko-španělské verzi sbírka Na prahu Prahy / En el umbral de Praga. V září 2019 zahájil doktorandské studium na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho prozaickým debutem je román Pražský syndrom (Sindrome Praga, 2019), který vyšel česky v nakladatelství Novela bohemica krátce po argentinském vydání.

Otto Horský, inženýrský geolog

S geologem Otto Horským hovořila Dagmar Misařová

Spustit audio