Vítejte na webu Ing. Otto Horský , CSc.

Vzpomínka na prof. Dr. Angela García Yagüe

10.3.1926 – 29.5.2015

Dne 29 května 2015 zemřel ve věku nedožitých devadesátých narozenin proslulý španělský geofyzik a geotechnik Dr. Angel García Yagüe. Narodil se 10 března 1926 v Granja de Torrehermosa v provincii Badajoz. V roce 1952 ukončil bakalářská studia exaktních věd na Universidad Complutense v Madridu, inženýrská studia zakončil na polytechnické univerzitě Universidad Politécnica de Madrid v roce 1956 s titulem „Ingeniero de Caminos, Canales y Puertos“ (Stavební inženýr). V roce 1963 získal doktorský titul Doctor Ingeniero de Caminos, Canales y Puertos a v roce 1969 ukončil na univerzitě v Barceloně studia všeobecné a podzemní hydrologie.

V letech 1956 až 1961 pracoval jako hlavní inženýr ve společnosti Reconocimientos Geofísicos, kde realizoval 16 geofyzikálních studií pro přehrady, tunely a hydrogeologii. Od roku 1958 do 1961 zároveň pracoval jako inženýr-specialista ve společnosti EPTISA - Estudios y Proyectos Técnicos e Industriales, kde se podílel na realizaci projektu betonové přehrady La Ventosilla a zemních přehrad El Valle y Caňales a kanál dlouhý 18 km s kapacitou 210 m³/s. Kromě toho zde realizoval 15 studií v oblasti aplikované geologie a geotechnik pro přehrady, kanály – přivaděče, průmyslové stavby, řídil v terénu  zatěžovací zkoušky in situ. Zřídil, odborně vedl a vyškolil personál v polní laboratoři mechaniky zemin a hornin na přehradě Canal de Castrejón, kde zároveň vytvořil metodologické pracovní postupy. Spolupracoval v této oblasti na mnoha španělských přehradách s profesory Haefeli a Shaerer z geotechnické laboratoře v Curychu. Byl hlavním poradcem během výstavby vodního díla Salto de Miranda de Hidroeléctrica del Cantábrico, kde vykonával geotechnický dozor při výstavbě podzemní hydrocentrály a 20 km tunelů.

Od roku 1961 do března roku 1991 pracoval ve vedoucích funkcích na Ministerstvu veřejných prací v Madridu v oblastech geologických a geotechnických studií. I když z této pozice řídil tým odborníků a poradců, byl iniciátorem vybudování laboratoře inženýrské geofyziky, kterou osobně vedl a spolu s ní realizoval mnoho geofyzikálních studií, zejména pro přehrady, kanály, mosty, tunely, komunikace, sesuvy svahů a průmyslové stavby. Jeho hlavní doménou však byla seismicita a seismotektonika, kde zejména indukovaná seismicita po naplnění vodních nádrží se stala jeho celoživotním koníčkem. Byl i odborníkem na injekční práce, vrtné práce, kde propagoval a zavedl do praxe geofyzikální karotáž vrtů. Stejně jako my v šedesátých letech minulého století propagoval myšlenku spolupráce inženýrského geologa a geofyzika při projektování a provádění geofyzikálních prací v terénu a zejména společnou interpretaci výsledků. Tato praxe byla v té době ve světě neobvyklá a je mu ke cti, že již v té době takto postupoval, což přineslo nejen zvýšení kvality výsledků, ale i nemalé ekonomické úspory při projekci a realizaci výstavby.

Z jeho postu hlavního inženýra na tehdejším Ministerstvu veřejných prací je třeba vyzvednout jeho zásluhy o rozvoj více oblastí v inženýrské činnosti, zejména však, jak jsem již uvedl,  v oblastech seismicity a inženýrské geofyziky a jejich aplikace na veřejné  stavby státního významu v přehradním stavitelství a v hydrologii. Od roku 1961 byl součástí meziresortního výboru pro inženýrskou seismicitu, jemuž předsedal a pod jeho vedením byla vydána v roce 1968 první státní norma „Normativa Sismorresistente“, která se stala základem pro jeho publikaci o seismicitě, vydanou v roce 1975.

Dr. García Yagüe se v šedesátých letech minulého století věnoval rozsáhlému výzkumu indukované seizmicity vyvolané během plnění a vyprazdňování nádrží. V případě přehrady Camarillas na řece Mundo byla jeho studie tohoto jevu milníkem, dostala se do světové literatury a byla publikována Otto Horským i v Československu. Následně  byl Yagüem tento jev popsán i na přehradách Almendra a Canales a výsledky těchto studii se staly měřítkem pro pozorování tohoto typu seismicity ve Španělsku a i jinde ve světě.

Velkým přínosem Dr. Yagüeho, jak již bylo uvedeno,  bylo zavedení  metod inženýrské geofyziky při studiu inženýrskogeologických podmínek výstavby náročných civilních staveb, zejména přehrad. Je třeba si uvědomit, že v šedesátých letech, kdy tyto metody představovaly do jisté míry novinku, musel vynaložit velké úsilí a um, aby přesvědčil svět stavebního inženýrství i klasické geologie o technických a ekonomických výhodách používání geofyzikálních průzkumných metod u veřejných stavebních prací. Toto jeho úsilí, korunované úspěchem, přineslo Španělsku velký užitek a získal zato celou řadu odborných, ale i veřejných uznání.

Na tomto místě je třeba také se zmínit, že Yagüe představoval ve Španělsku ohromující komplexní osobnost s encyklopedickými znalostmi. Dokázal vyřešit jakýkoliv a jakkoliv složitý inženýrský problém, jeho řešení byla vždy jednoduchá a přesvědčivá a jeho schopnost vysvětlit je s přirozenou elegancí vzbuzovala důvěru. Ta byla následně ještě zvýrazněna, když jeho navržený způsob řešení byl  potvrzen následným experimentem.

Uznání zaslouží také jeho pedagogická činnost na Vysoké škole stavební v Madridu (Escuela de Ingenieros de Caminos, Canales y Puertos, Universidad Politécnica). Jeho činnost vysokoškolského profesora v oblasti seizmicity a inženýrské geofyziky  byla nejen významným přínosem pro rozvoj těchto vědních disciplin, ale i přispěla k formování nových vědeckých a odborných kádrů pro inženýrskou praxi. Byl členem a zakladatelem různých národních španělských asociací v oblasti inženýrské seismicity a v geologii, ale i mezinárodních organizací, jako jsou IAEG (Mezinárodní asociace inženýrské geologie), jejímž byl v letech 1978 až 1982 viceprezidentem pro východní Evropu, byl expertem Evropské Unie pro přírodní rizika, expert CERNu (Centrum evropského nukleárního výzkumu) v Ženevě, expert Unesco pro studium destruktivních účinků zemětřesení, hlavní zpravodaj na mezinárodním kongresu IAEG v Buenos Aires (1986), čestný člen mezinárodního kongresu výzkumu hornin in situ v Paříži (1983), expert-panelista na mezinárodních kongresech v Číně (environmentální geologie v horských oblastech), v Praze (v sekci sesuvy svahů) a v Lisabonu (podzemní kaverny). V roce 1973 obdržel osobní pozvání  od Anglické královské akademie věd na mezinárodní kolokvium, které se zabývalo otázkou seismickcýh efektů po naplnění vodních nádrží. Byl  Členem korespondentem Královské akademie věd Španělska (Real Academia de Espaňa), Členem Akademie věd v New Yorku, nositelem ceny Nadace J.García-Siněriz (2008) za jeho přínos v oblasti rozvoje inženýrské geofyziky. Po odchodu do důchodu byl jmenován emeritním profesorem.

Ti, kdo ho znali, si budou vždy pamatovat jeho schopnost přistupovat k řešení problémů či obtíží brilantním a vtipným způsobem, jeho bojovného ducha, kterého mnohokrát uplatnil proti někdy zkostnatělé administrativě či při prosazování neobvyklých, ale účinných  technických řešení. Nemohu nevzpomenout jeho vysoké pracovní nasazení, jeho organizační schopnosti, jeho archivaci veškerých závěrečných zpráv jím zpracovaných, týkajících se zejména geotechnických průzkumů velkých vodních staveb, kde zanechal hlubokou stopu při konečném projektovém řešení. Jeho perfektně  organizovaný soukromý archív v madridském bytě, čítající více než 550 jeho studií a posudků by mu mohl závidět každý geofond a jen díky jemu se zachovalo toto cenné dědictví pro budoucí generace badatelů. Velikost osobnosti Angela García Yagüeho je nejlépe patrná z jeho projevu při odchodu do důchodu z Ministerstva veřejných prací - Palabras de agradecimiento y despedida, Madrid, 8 března 1991:

„Zvláště musím poděkovat, že mohu  při této příležitostí loučení zmínit některé mé myšlenky, doufám, že plodné, o životě, práci a poslání státního úředníka. A to ne, jako šéf, který „má vždy pravdu “a jehož je třeba se obávat, ale jako již neškodný důchodce. Plnění mých povinností pro společnost bylo důvodem mého přechodu na veřejnou funkci, přesto, že to znamenalo ztrátu 50% mých příjmů. To byl také důvod, proč jsem vždy odmítal lákavé nabídky soukromého sektoru, kde by se moje příjmy  ztrojnásobily. To byl také důvod, že jsem v geologické službě na ministerstvu veřejných prací pracoval bez ohledu na čas a odmítal kompatibilní nabídky, neboť tyto nebyly v mém srdci, nebyly v souladu s mým vnitřním přesvědčením. Kde jinde možno realizovat službu ve prospěch společnosti než ve veřejné funkci? Společnost potřebuje veřejnou službu, jednu z nejušlechtilejších činností, které si je možno představit. Veřejná služba potřebuje úředníky humánní, kvalitní, etické, vzdělané a odhodlané. Pokud společnost nedisponuje takovými úředníky, neschopnost a korupce zruinují zemi. Stačí zabrousit do historie a uvidíte pokrok sociálních skupin tam, kde je efektivní správa státu a úpadek tam, kde tomu tak není. Být státním úředníkem je velká čest. Je to však také závazek neustálého prohlubování znalostí, nepřetržité služby bez pracovní doby a bez neospraveditelného  odpočinku, závazek respektu a oddanosti vůči nadřízeným, ať je to kdokoliv, s výjimkou všech druhů antagonismů. Říkat pravdu, i když je nepříjemná a zraňující. A plnit příkazy v rámci etiky, spravedlnosti a práva. Můj závazek k veřejné službě nyní dospěl k závěru, můj závazek vůči společnosti ne. Mohu a budu dále dávat to, co mě jiní naučili. Budu to dělat s radostí, s pocitem, že plním svoje povinnosti, které vždy byly a jsou pro mě motorem a základem mého štěstí a optimismu.“

Můj přátelský vztah s Angelem García Yagüem se vytvořil již v roce 1967, kdy jsem byl na měsíčním stážovém pobytu na universitě v Barceloně. Vedoucí katedry geologie, profesor San Miguel Arribas mě s ním domluvil schůzku na Ministerstvu veřejných prací v Madridu. Naše přátelství se prohloubilo v roce 1972, kdy pro mě,  pro Dr. Václava Rouska z Českého geologického úřadu a pro Ing. Palo Mahúta, CSc z IGHP Žilina uspořádal po skončení celosvětového kongresu pro velké přehrady v Madridu (Congreso Mundial de Grandes Presas) soukromou několikadenní exkurzi na přehrady v Andalusii. Z této cesty jsem si „přivezl“ úžasný, tenkrát pro mě těžko pochopitelný zážitek. Ve dne jsme navštěvovali přehrady, na nichž pracoval na projektech a při výstavbě, po večerech dlouho do noci jsme prohlíželi a studovali  materiály a připravovali se na další „pracovní“ den. Jeho nadšení pro věc a  nekompromisnost, s níž přistupoval k uspořádané odborné exkurze pro nás, byly tak velké, že nám ani nedovolil návštěvu světově proslulé maurské Alhambry v Granadě. Nakonec jsme si ji přece jen prosadili, ale byl z toho smutný, neboť jsme se připravili o návštěvu jedné lokality. Moje setkání s Yagüem v roce 1978 v Madridu na světovém kongresu IAEG bylo již v rovině velkého osobního přátelství a odborné spolupráce. I po skončení tohoto kongresu pro mě připravil exkurzi na přehrady, sloužící pro zásobování Madridu pitnou vodou.

V roce 1991, když jsem byl jmenován generálním ředitelem česko-španělské akciové společnosti VESA, S.A (Vodni Espaňola, a.s.) v Madridu, byl to právě on, který mi dal doporučení a kontakty na největší geologické podniky, projekční organizace a společnosti a stavební firmy. Byl to právě on, kdo doporučil Vodni Espaňolu k realizaci velkého projektu derivace vody tunelem 42 km dlouhým z Guadiaro do Majaceite. Na tento projekt navazovaly další práce pro inženýrskou geofyziku (tunel v Colmenaru, přehradní profily na řece Genal). Když renomované firmy italská Rodio a španělská Pilson měly problémy s kanalizací řeky Segura v Orihuele, kde řeka procházela úzkým korytem  středem města se stavbami velké historické hodnoty, včetně biskupského paláce a jimi prováděné práce ohrožovaly nevhodným technickým řešením bezpečnost těchto staveb (otřesy při provádění beraněných pilot, použití vysokých tlaků při injektáži), byl to právě on, který doporučil moji návštěvu stavby za účelem posouzení stavu těchto prací a navržení jiného, bezpečného řešení. Z mé návštěvy nakonec vyplynul kontrakt na kanalizaci řeky Segura, kterou realizovalo Zakládání staveb Praha a toto dílo je dodnes chloubou vysoce vyspělé techniky zakládání metodou tryskové injektáže - Jet Grouting. V čele této stavby stál Ing. Jaroslav Verfel, CSc, který práce po celou dobu osobně na místě řídil a spolupracoval s ním i Angel Garía Yagüe. Spolu s Yagüem jsme oba působili v letech 1992 a 1993 jako poradci při výstavbě kamenité přehrady Val v Tarrazoně. Naposledy jsme se spolu osobně setkali v roce 2007, kdy pro mě, pro docenta Bláhu a pro Ing. Jana Fouska upořádal odbornou exkurzi na přehrady v okolí Madridu. V následných mi poskytl podrobnější údaje o španělských přehradách uvedených v knize O. Horského a Pavla Bláhy „Inženýrskogeologický průzkum pro přehrady, aneb co nás také poučilo“. Jeho připomínky a doplnění obohatily tuto knihu, za což mu patří velké poděkování. Můj poslední pracovní kontakt s ním byl prostřednictvím e-mailu dne 4 dubna 2015, na který jsem již nedostal odpověď. Sdělení o jeho úmrtí, zaslané jeho nejstarším synem Angelem García Álvarezem  bylo pro mě zdrcující.  Mimo jiné napsal: „Drahý Otto, píši Vám, abych vás informoval o úmrtí mého otce v ranních hodinách v pátek 29 května. Zemřel po dlouhé nemoci, která ho nakonec udolala a odešel v pokoji jako věřící křesťan. Všichni víme, jak vysoce jste si vážil našeho otce, stejně jako víme, že vás měl moc rád a že vaše opravdové a věrné přátelství trvalo celá desetiletí“. K tomu není co dodat. Odešel člověk, který si vážil nejen celé řady českých odborníků z naší profese, z nichž mohu jmenovat alespoň Ing. Stanislava Novosada, CSc, Ing. Jaroslava Verfla, CSc, docenta Pavla Bláhu, DrSc, Ing. Jana Fouska a celé řady dalších  inženýrských geologů, geotechniků a geofyziků, z nichž s mnohými spolupracoval při řešení akcí realizovaných českými subjekty ve Španělsku. Odešel velký člověk, humanista, který se poslední roky svého života věnoval psaní odborných pamětí, v nichž podrobně uvedl všechna svoje díla, všechny studie velkých, zejména přehradních staveb, aby je zanechal pro budoucí generace. Stačil také napsat historické pojednání o občanské válce ve Španělsku, jíž se aktivně zúčastnil jeho otec, který byl později dlouhá léta žalářován. Zůstala po něm vdova Emilia Alvarez Esteban a sedm dětí, bratr a vnoučata. Všichni vyjadřujeme vděčnost za jeho přátelství a moudrost , kterou nám předával za dobu svého života.

Otto Horský

Vydané knihy:

Konec formuláře