Bájné jezero Titicaca - El mítigo Lago Titicaca

 Napsat tuto knihu by bylo prakticky nemožné bez mé účasti na Expedici Titicaca. 2004.CZ. Je proto mojí milou povinností poděkovat na tomto místě všem účastníkům expedice a zejména profesorovi Ivo Bartečkovi, vedoucímu expedice, za jeji organizaci a dokonalý průběh celé cesty. Poděkování také patří těm, kteří přispěli buď cennými radami, nebo připomínkami k obsahu knihy, a to docentovi Pavlovi Bláhovi, profesorům Angel García Yagüemu z Madridu a Josému Luisovi Tellería Geigrovi z La Pazu, dále pracovníkům z výzkumné organizace PELT z města Puna, geografovi Ing. Freddy Coilovi a řediteli projektů, Ing.Jorge Enrique Alatovi.  Další poděkování patří mému příteli, malíři Karlu Janákovi a malíři Quispe S. Gervaciovi, indiánovi z jezera Titicaca, jehož obrázky jsou ozdobou této knihy. Poslední poděkování, ale o to vřelejší, patří mé manželce Marii za revizi textu knihy.

PŘEDMLUVA

 Odborný zájem českých zemí o Latinskou Ameriku má svou staletou tradici. Na jejím počátku stanuly jezuitské misie 17. a 18. století, na které navázal cestovatelský zájem a hospodářská a kulturní spolupráce devatenáctého a dvacátého století.

 Realizovaný projekt expedice Titicaca.2004.CZ, garantovaný českými odborníky z univerzit a odborných pracovišť, byl přednostně směřován k popisu současného stavu jezera Titicaca, a to v jeho přírodovědném i společenskovědném rozměru. Studie byly zaměřeny zejména na historicko-topografický popis jezera a jeho pevninského zázemí, včetně obrazové dokumentace, od geografických a biologických souvislostí po zaznamenání současných informací o stavu dědictví hmotné kultury a společností obývajících břehy a ostrovy jezera. To je, dokumentace krajiny a přítomnosti člověka tak, jak byly nalezeny v roce 2004.

 Získané odborné poznatky doplňují tradici české latinoamerikanistiky, která na sebe upozornila v posledním desetiletí mimo jiné úspěšnou dokumentací pramenů Amazonky (B. Janský, 2000), v poslední době pak objevem záhadných skalních rytin nad ruinami Incawasi poblíž města Huayatara (O.Horský, 2004) a zejména pak objevem ruin nejvýše položeného sídelního komplexu na světě, severovýchodně od jezera Titicaca (Barteček, 2005). Kniha „Bájné jezero Titicaca“ je rovněž jedním z výsledků studií realizovaných během expedice Titicaca. Kniha, kromě přírodovědeckých poznatků, podává populární formou vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit.

PREFACIO 

El interés de los países checos por América Latina tiene tradición centenaria. Al principio fueron las misiones jesuíticas durante los siglos XVII y XVIII y después la cooperación económica y cultural en los siglos XIX y XX.

 La “Expedición Titicaca. 2004. CZ”, respaldada por expertos de universidades y centros especializados checos, se orientó hacia la descripción de la situación actual del lago Titicaca, en sus aspectos natural y humano. El estudio se centró especialmente en la evolución morfológica del lago y sus alrededores, incluyendo amplia documentación del contexto geográfico y biológico, que abarca hasta el estado actual del patrimonio material y cultural de la población, que habita en las orillas e islas del lago y documenta el paisaje y la presencia humana encontrada en 2004.

 El estudio complementa la rica tradición checa, que ha destacado con las notables y exitosas contribuciones sobre las fuentes del río Amazonas (B. Jansky, 2000), el descubrimiento de misteriosos grabados rupestres cerca de las ruinas de Incawasi, Huayatara (O. Horsky, 2004) y especialmente, de las ruinas del complejo residencial más alto del mundo, al Noroeste del lago Titicaca (I. Bartecek, 2005). El libro „El mítico lago Titicaca“ es uno de los resultados de los estudios realizados durante la expedición Titicaca. El libro, además de conocimientos científicos, lleva en forma popular un testimonio visual del paisaje y el hombre en la zona del Lago Titicaca, en particular sobre la forma y los hábitos de vida de las comunidades indígenas locales.

Úvod

 Příkladem vzájemného vztahu a spolupůsobení člověka a životního prostředí je již po celá tisíciletí jezero Titicaca. Díky laskavé přírodě a ohleduplnému využívání přírodních zdrojů se zde vytvořil ekosystém, který umožnil postupné osídlení okolí jezera již v dávné minulosti. Aby toto přírodní bohatství, které poskytuje jezero a jeho okolí, bylo možno využívat dnes a v budoucnosti, je třeba si vzít příklad z předchozích generací a chovat se ekologicky, hospodárně a ohleduplně.

 Svaté jezero Inků umožnilo postupné osídlení až na dnešní úroveň kolem 450 000 obyvatel, soustředěných zejména v městských oblastech, jako jsou Puno, Juli, Pomata, Yunguyo, Huancané, Mohó, Conina, Ilave a Juliaca. Aby byl zaručen další pozitivní rozvoj těchto měst či městských aglomerací, je třeba postupovat v souladu mezi člověkem a přírodou.

 Jezero Titicaca se nachází na severní straně náhorní plošiny Collao mezi Peru a Bolivií. Jeho geografické umístění je následující: 15⁰13´19´´ - 16⁰35´37´´ jižní zeměpisné šířky a 68⁰33´36´´ - 70⁰02´13 západní délky. Hladina jezera se v současné době vyskytuje na úrovni 3810 metrů a zasahuje na peruánské straně provincie Puno, San Román, Azángaro, Huancané, Moho, El Collao, Chucuito a Yungayo, všechny patřící do departementu Puno, na bolivijské straně jsou to provincie Ingavi, Murillo, Los Andes, Aroma, Pacajes, Camacho, Omasuyos a Manco Capac, patřící do departementu La Paz.

 V povodí jezera se vyskytuje v přilehlých svazích 841 lagun či jezer, které jsou odvodňovány do jezera Titicaca a přinášejí v rozličném fyzickém stavu biologické a chemické materiály, tolik potřebné ke tvorbě biotopů vytvářejících životní podmínky k rozvoji asi 400 forem života, nepostradatelných pro zajištění základních životních potřeb lidské populace a etnik, obývajících břehy jezera a jejich blízké okolí. Podle posledních odhadů se jedná o více než 360 000 obyvatel, bez stovek tisíc turistů, přijíždějícíh každoročně pokochat se krásami jezera.

 Jezero Titicaca plní neodmyslitelnou základní úlohu pro rozvoj, přítomnost a zachování druhů divoce žijících ptáků a mnoha druhů ryb, při čemž mezi nejvýznamnější zdroje poskytující jim útočiště a potravu patří „totora“, všudepřítomný vodní rákos, který navíc působí i jako termoregulátor, zvyšující teplotu vody v jezeře v místech výskytu až o 3⁰ C. Rákos poskytuje možnost bezpečného hnízdění, kladení vajec a ochranu proti predátorům a umožňuje lépe snášet krutosti místního klimatu.

 Zejména v posledním desetiletí se vedou seriózní diskuze o nebezpečí kontaminace naší planety a o negativním vlivu lidské činnosti na životní prostředí, vyvolávající změny globálního klimatu a ohrožující bezprostředně budoucnost Země. Jezero Titicaca nezůstává stranou od tohoto ohrožení. Také jeho se týkají tyto negativní vlivy a pokud jim nebudeme čelit, naše budoucí generace přijdou o možnost obdivovat tento opravdový klenot And. Ale nejen to. S tím souvisí další pozitivní rozvoj nejen přírodní, ale i kulturní, historický, demografický. Je proto velmi záslužným činem, že vznikla a vzniká celá řada bilaterálních a mezinárodních projektů na záchranu jezera Titicaca tak, aby bylo zachováno ve stejném či lepším stavu pro budoucí generace.

Obsah knihy: Předmluva, Prefacio, Úvod, Legendy jezera Titicaca, Historie jezera a Altiplana, Ekosystém andského Altiplana, Nástin geologických poměrů kotliny jezera Titicaca, Základní údaje o jezeru a Altiplanu, Tající ledovce  zásobují jezero Titicaca, Ekologické problémy jezera Titicaca, Urové na pokraji třetího tisíciletí, Historie jezera v pleistocénu a holocénu, Vliv fenoménu El Niňo na jezerní kotlinu, Vliv slunečních skvrn na jezero, Byli v oblasti jezera Titicaca Dinosauři?, Byla bájná Atlantida na Altiplanu?, Mezi horníky na ložisku Laycacota, Nemoc z vysoké výšky, Universidad Nacional delm Altiplano, Folklor v oblast jezera Titicaca, Slovo o autorovi, Vybraná bibliografie, Výběrová literatura Otto Horského.

Více informací o knize: horsky@horsky.org

Knihu vydalo nakladatelství Nová Forma. s.r.o. v roce 2010

Počet stran: 152